Už jste někdy pozorovali, jak se váš pes tváří během nadšení nebo hry a napadlo vás, jestli se umí zasmát stejně jako my? Otázka psího smíchu není jen zvědavost naší každodenní reality, ale i oblastem vědy dala důvod k dlouhým debatám. Je to téma, které inspiruje, vyvolá úsměv a nabízí nový pohled na to, jak svoje čtyřnohé kamarády vlastně doopravdy vnímáme. Čtěte dál – možná zjistíte něco překvapivého.
Co přesně znamená smích?
Pojem smích jsme nejspíš vždy měli spojený především s člověkem – rozpoznatelný smích, typická mimika a vokální projev. Věda se tímto fenoménem začala zabývat opravdu hluboce až v sedmdesátých letech, kdy v USA vznikl dokonce obor nazvaný gelotologie. Ta zkoumala smích a humor, jejich podstatu či působení na jiné bytosti. Právě tehdy se objevily první pokusy o „smíchovou terapii“.
Smích: dědictví minulosti
Někteří odborníci tvrdí, že schopnost smát se je podmíněná biologicky a související reakce se objevují u dětí zcela spontánně už mezi čtvrtým a šestým měsícem života. A co je ještě zajímavější, právě nejvyšší primáti – šimpanzi, bonobové a další – mají reakce, které silně připomínají ten náš lidský smích.
Jak zní radost mezi zvířaty?
Když zvířata prožívají radostné chvíle, mohou vydávat vlastní zvuky nebo mít typické výrazy v obličeji. Mezi primáty to bývá uvolněná tvář s otevřenou tlamou a pravidelné vydávání zvukových signálů. Akustické vlastnosti lidského smíchu jsou velmi podobné právě šimpanzům a bonobům, trochu se ale liší od těch, které slyšíme u orangutanů nebo goril.
Vývoj smíchu: Odkud se vzal?
Historie smíchu sahá až 5–7 milionů let zpět, kdy svého předchůdce měli nejen lidé, ale právě i naši primátí bratranci. U lidí se dnešní typický smích vyvinul zřejmě v době, kdy jsme začali chodit vzpřímeně přibližně před dvěma miliony let. Podle některých teorií vznikly smích a úsměv původně jako signály „všechno je v pořádku“, později ale získaly širší emoční i sociální významy.
Zvířata a smích: není to jen pro lidi
Hledání paralel mezi smíchem člověka a zvířat fascinovalo mnoho výzkumníků. Jedním z překvapivých objevů bylo zjištění, že analogii našeho smíchu lze najít dokonce i u krys. Když jsou hravé a spokojené, vydávají zvuky o frekvenci 50 kHz, které lidé neslyší, ale pro ně mají podobný význam jako pro naše uši smích. Krysy těmito zvuky reagují na lechtání nebo veselou interakci s ostatními.
Při hře reagují krysy specifickými zvuky – tedy jakýmsi svým „smíchem“ – a dokáží je použít i při komunikaci s ostatními členy skupiny.
Mohou naši psi skutečně projevovat smích?
Za nás, kdo jsme vyrostli po boku psů, může být představa smíchu u jiných druhů lehce provokující. O psí emocích bylo vedeno mnoho diskuzí – přesto se objevují nahrávky a svědectví, že naši psi umí reagovat „smíchem“, hlavně při hrách nebo natěšení na procházku.
- Při hře vydávají specifické funivé nebo hlasité zvuky.
- Mají rozesmátý výraz, uvolněnou tlamu a "smějící se" kukadla.
- Při společných radostných chvílích se dokážou nadšeně natřásat a vydávat neobvyklá radostná zabručení.
Některé studie se snažily dokázat, že když psi slyší "šťastné" zvuky jiných psů, pozitivně to ovlivňuje i jejich náladu. Zaznamenaný psí zvuk během očekávání procházky má podle etologů blízko k lidskému smíchu.
Jak rozpoznat psí smích?
| Projev | Popis |
|---|---|
| Intenzivní funění | Psům při radosti nápadně funí a sípe dech. |
| Výraz tlamy | Uvolněná tlama, viditelný "úsměv" a olizování čumáku. |
| Hravé vrčení | Zvuky typické pro hru a interakci, nikoli pro obranu. |
Pochybnosti i láska ke psímu humoru
Ačkoliv seriózní výzkumy přímý psí smích zatím nepotvrzují, mezi chovateli převládá přesvědčení, že každé jejich podskočení, funivé vypětí nebo šťastný úsměv během společných chvil je skutečným vyjádřením radosti. Právě tyto momenty dělají ze společných dní něco mimořádného a neopakovatelného.
Sám cítím, že každá veselá chvíle s naším psem je autentickým sdílením radosti. Je fascinující sledovat, jak přesně rozpozná, že je čas na hru – a dokáže mě přitom rozesmát stejně, jako já jeho. Pes se směje především očima a svým nadšeným tancem kolem nás, což je pro mě nenahraditelný důkaz jeho povahy a přívětivé duše.
Smích a radost mezi námi
Přestože zatím věda nedává jasnou odpověď, zda se naši psi skutečně smějí, jsme každý den svědky toho, jak výjimečné momenty sdílíme. Psí humor, společná pohoda i hravost často dokážou rozveselit i ten nejnáročnější den. Naše měkké radostné obličeje a jejich úsměvy se staly symbolem pravé pohody našich domácností.
Přemýšlím, kolik takových zážitků už máme za sebou, když můj pes dovede z celého srdce "vyprsknout" radostí při každé nové hře. I když neumíme změřit jeho smích vědecky, pocit v srdci nám napovídá, že si rozumíme lépe, než si myslíme. Přátelství, smích a společné zážitky – to je to, co nám psi s lehkostí skutečných mistrů dávají každý den.
- Jak poznáme, že se pes "směje"? Může se projevovat uvolněným držením těla, hrou, funivými zvuky a „úsměvem“ v tlamě a očích.
- Projeví každý pes smích stejně? Ne, každý pes má své specifické projevy radosti – záleží na jeho povaze a zkušenostech.
- Můžeme smíchem psovi prospět? Sdílení radostných chvil a her má velmi pozitivní vliv na celkovou pohodu psa i jeho vztah s člověkem.
- Co říká věda na smích zvířat? Zatím chybí jednoznačný vědecký důkaz, ale výzkumníci stále nacházejí analogie smíchu u mnoha druhů zvířat.
Komentáře